O mně

,, Nikdy se nevzdávám! " ,, Životní překážky překonám! "


Jmenuji se Lucie a jsem maminka osmileté dcery Nikolky s nízkofunkčním autismem, s významnou poruchou chování, těžkou mentální retardací, centrální svalovou hypotonií, atrofií zrakového nervu a dalšími přidruženými diagnózami. Pracovala jsem jako vychovatelka či asistent pedagoga ve speciálních školkách či stacionářích. Svůj blog věnuji své dceři Nikolce a problematice jejího postižení, druhé mladší dcerce Natálce a manželovi. Mám vás moc ráda! Zároveň se chci podělit o své zkušenosti a pomoci tak ostatním maminkám a dalším pečujícím o dítě se speciálními potřebami.  :-)

Své zkušenosti a vědomosti jsem vložila na papír a vznikly tak dvě odborné knihy, které naleznete v sekci Moje publikace.

Na stránkách také naleznete (v sekci Modrý svět autismu) výukové materiály, piktogramy, strukturované úkoly a e-booky, které jsem vytvořila jak pro rozvoj zdravého dítěte, tak i pro dítě s postižením.

Koho by zajímal můj příběh, náš život s Nikolkou, najdete ho ve videích na mém You Tube kanále.

Potřebujete poradit ?

Pokud byste měli jakékoli dotazy, potřebovali poradit nebo si jenom popovídat, tak mi napište na email (denikluciany@seznam.cz) nebo na Messenger či facebook. Pokud to bude v mých silách, ráda Vám pomohu, poradím nejen s krizovými situacemi.


/ Poslední aktualizace:  Lucie Š. 4. 9. 2022 /


13. komnata Lucie Šarközyové


Vyrovnání se s bolestí

Každý zažíváme bolestné chvíle a vyrovnání se s nimi je nesmírně důležité. Mnoho z nás se je snaží vytěsnit, přejít nebo dělat, že se nestaly. Ale není to správné řešení, emoce samy nezmizí. Je potřeba je zpracovat a dojít tak ke smíření a klidu. V tomto článku vám otevřu svou 13. komnatu.

Opravdu jsem si několik let myslela, že jsem se se vším vyrovnala, ale nebylo tomu tak. Podvědomě jsem v sobě měla stále tu nezacelenou čerstvou ránu, která se ozývala ve chvílích, kdy jsem to nejméně čekala. Nejste na to "sami". Spousta lidí prožívá stejné bolesti a je důležité o nich umět mluvit. Nenechejte v sobě bolest zakořenit. Doufám, že vám náš životní příběh dodá inspiraci nebo vám pomůže se vyrovnat se svými bolestmi.

25. květen, to je datum, které máme silně vryté do paměti už navždycky. Dnes je to přesně 9 let, kdy našemu prvnímu miminku v 11. týdnu přestalo tlouct srdíčko a přišli jsem o něj. Taková ztráta zanechá velmi hlubokou jizvu na srdci, která vám zůstane a člověk se s ní časem musí naučit žít. Naše andělské miminko mělo nést jméno Nikolka.

Lékař mi tuto nešťastnou zprávu sdělil s tím, že musím okamžitě na operaci, že mi hrozí otrava krve. Zhroutil se mi v tu chvíli celý svět, slzy se nedaly zastavit. Tak jsem ještě tentýž den, během pár hodin, byla na akutní kyretáži a po probuzení z narkózy jsem bezútěšně plakala a plakala. Moje máma i manžel seděli u mé postele, drželi mě za ruku a prožívali tu ztrátu stejně bolestně se mnou. Jsem nesmírně vděčná, že jste tam byli se mnou, děkuju! Po tom, co skončili návštěvní hodiny a museli odejít z nemocnice, jsem zůstala na pokoji sama ještě s jednou maminkou, které se stalo to samé. V pokoji byl slyšet jen neutuchající usedavý pláč, plakaly jsme společně, každá za svého andílka.

Abych tu prázdnotu a nepopsatelnou bolest nevnímala, ponořila jsem se hluboce do svých prací. Můj hlavní pracovní poměr byl ve speciální mateřské škole v Praze jako asistent pedagoga dítěte s poruchou autistického spektra. Mou druhou prací byla pečovatelka, vychovatelka - hlídání dvou zdravých dětí v soukromé rodině. Díky těmto dvěma pracím jsem vše zvládala, byla jsem mezi lidmi, kteří mi spontánně opláceli lásku a mě má práce velmi naplňovala. Pokud se vám také něco takového stane, zaměření své pozornosti na práci či oblíbenou volnočasovou aktivitu velmi efektivně pomáhá.

Druhé těhotenství na sebe nechalo čekat deset měsíců a my se neskutečně těšili na naše vymodlené dítě! Narodila se nám dcera Nikolka a já jsem byla šťastná, že tu bolestnou ztrátu v mém srdci zaplňuje. Ale osud nám náš život opět zkomplikoval. U Nikolky, vymodleného miminka, se během pár měsíců začalo projevovat opoždění psychomotorického vývoje a následovalo zjištění diagnózy centrální svalové hypotonie. Později se přidal ještě dětský autismus, těžká mentální retardace, poruchy chování a další a další. Cesty života nás zavedou mnohdy úplně někam jinam, než čekáme...

Je to sice už nějaký ten čas, ale ztráta a bolestná jizva zůstane v mém srdci navždycky. Sama jsem se se ztrátou vyrovnávala dlouho a měla jsem podvědomě potřebu něco udělat. A tak jsem začala jednat. Před několika měsíci jsem si nechala na zápěstí vytetovat malou růžičku se srdcem a je to má památka na první miminko. Je důležité se s tím nějak vypořádat a pocítit úlevu, klid, lásku.

Pro lidi kolem mě je to mnohdy nepochopitelné. Každý rád řekne, nemluv o tom nebo vždyť je to už dávno nebo vždyť to ani nebylo dítě.... Nesouhlasím, pro mě byla a navždy bude moje první dcera!

Jsem máma tří dětí - první nenarozené dcery Nikolky, druhé narozené dcery Nikolky s těžkým postižením a třetí zdravé dcery Natálky. Jsem nesmírně vděčná, že je mám! Miluju je všechny, navždycky!

Dnešní den, stejně jako každý rok, vzpomínáme na naši andělskou dcerušku s láskou a se slzami v očích a zapalujeme jí svíčku. V lednu 2021 by jí bylo 8 let. Nadále ale žije v našich srdcích.

Napsala: Lucie Šarközyová / 25. 5. 2021 /


Kontakty:

denikluciany@seznam.cz